Klasická vitráž do olova, Tiffany vitráže

 

 

Co je to vlastně vitráž ?


Vitráž (latinsky  " vitrum " - sklo) je plocha, která se skládá z kousků barevného, nebo pomalovaného skla, poskládaného do různých vzorů. Vitráž je umění i řemeslná práce, která vyžaduje velké umělecké a technické dovednosti.

 


Ke zhotovení vitráže můžeme použít dvě techniky :

 

Olověná (klasická) vitráž

Tuto techniku můžeme vidět mimo jiné na kostelních oknech. Jednotlivé skleněné díly vitráže jsou spojovány pomocí olověného profilu, do kterého se skleněné díly vsazují. Ve spojích se profily sletují. Na závěr se profily mohou patinovat na tmavý odstín, nebo odstín zašlé mědi.

 

 

Tiffany technika

Touto technikou můžeme dosáhnout jemnější kresbu vitráže. Můžeme ji použít na menší objekty, lampy, vitrážky atd., ale také na velké vitráže. Nebo použít kombinaci obou technik. Jednotlivé obroušené kousky skla oblepíme samolepící měděnou páskou, poskládáme na šablonu a spájíme cínem. Poté můžeme patinovat dle přání zákazníka.

 

 

Používané sklo

 

Používáme sklo od renomovaných skláren z Ameriky, Německa Polska atd. - SPEKTRUM, UROBOROS, KOKOMO atd. Skla mléčně zbarvená - opály, ty se používají většinou např. na tiffany lampy. Katedrální skla používáme např. na vitráže do oken. Nebo se mohou navzájem kombinovat. Představivosti se meze nekladou. Existují tisíce druhů skel všech barev a odstínů. A také ručně dělaná skla. Ke zhotovení vitráže můžeme použít i fazetové sklo. Z jednotlivých fazetových tvarů skel můžeme vytvořit různé motivy a originální skladby.

 

Použití vitráží

 

Vitráž je naprosto unikátní záležitost a lze ji použít v každém interiéru : okna, dveře, dělící stěny, stropy, paravány, zrcadla, hodiny, obrazy, světelné obrazy, lampy, lustry a další interiérové doplňky a dárkové předměty. Vitráž pro venkovní použití můžeme zasadit do dvojskla, včetně bezpečnostního skla.

 

Historie vitráže

 


Sklo se objevilo už u nejstarších civilizací (Sumerové, Egypťané). Nejdříve byly okenní otvory překrývány průhlednými hmotami (kamenné desky, plátno, slída) a později kousky skla. A první barevné kousky byly vyrobeny již v antických dobách. Pak toto umění převzala Byzantská říše a posléze Benátky.
Sklářství české se začíná pozvedat rozkvětem uměleckých řemesel za vlády římského císaře a českého krále Karla IV. (1316 - 1378). V Evropě nastalo velké oživení vitráží po druhé sv. válce, kdy v důsledku bombardování bylo zničeno tisíce kostelních oken, které bylo potřeba opravit.
O užití vitráže v moderní architektuře se zasloužil mimo jiné i Louis C. Tiffany. Rozšířil sklo o nové druhy a v roce 1903 založil organizaci SGAA ( Stained Glass American Association ) v USA. Tato organizace sdružuje desítky vitrážových dílen. Poskytuje výuku a školení.
Základním materiálem pro vitráž je sklo, které se skládá z křemenného písku, vápence, sody, a dalších surovin.
Sklo čiré musíme odbarvit a do skla barevného se přidává barvivo, sloučeniny kovů. Barvení skla byla alchymie a různé techniky byly utajovány.